ROZHOVOR pro EPALE Česká republika

Věra Stojar je typickou multipotenciálkou, tedy člověkem, kterého baví a profesně se věnuje několika činnostem. Aktuálně se věnuje metodické a lektorské činnosti v Centru kariérového poradenství Zlínského kraje, pracuje jako kariérová poradkyně a pomáhá s návratem na trh práce zejména ženám po rodičovské dovolené. Před lety založila vlastní organizaci Inspirace Zlín, kterou řídí, má na starosti marketing a produkci. V Inspiraci Zlín realizuje mnoho výstav a různé kulturní akce. Vystudovala marketing a aktuálně studuje další obor, tentokrát Art Management. Je také maminkou dvou dospívajících kluků.

Paní Stojar, čím vším se profesně zabýváte? Můžete nám popsat svoji cestu do světa dalšího vzdělávání a lektorské činnosti?

Moje profesní cesta není úplně obvyklá a budu ráda, pokud inspiruji ostatní. Pokusím se tedy popsat, jak jsem se dostala k lektorování. Moje první pracovní zkušenosti byla v oblasti bankovnictví. Byla to určitě výborná zkušenost, kde jsem využila své komunikační schopnosti, ale cítila jsem, že to není oblast, které bych se chtěla věnovat celý život. V době, kdy jsem pečovala o své děti, jsem si vystudovala marketingové komunikace. Výhoda rodičovské je, že máte mentální kapacitu se něčemu věnovat. Tu fyzickou moc ne. Tak jsem to zkusila a nakonec jsem u dětí vystudovala. Jenže pak jsem byla na začátku, marketing jsem měla vystudovaný, ale byla jsem úplně bez praxe. Kombinace štěstí a mé odvahy mi pomohla najít si práci v marketingu v neziskové organizaci, kde jsem si vše mohla v klidu v rámci zkráceného úvazku vyzkoušet.

Po čase jsem měla v hlavně spoustu nápadů, jak se realizovat v oblasti kulturních akcí a rozhodla jsem se odejít na volnou nohu a založila jsem si svou organizaci Inspirace Zlín. Byla jsem však dost opatrná a věděla jsem, že by mne kulturní akce nemusely uživit. Tehdy jsem se rozhodla, že si najdu nějaký zkrácený úvazek, který bude zároveň takovou jistotou. Shodou okolností jsem narazila na sociálních sítích, že se hledá lektor/lektorka pro oblast kariérového poradenství pro ženy, které se vrací na trh práce. Vůbec jsem neměla zkušenosti s lektorováním. Jediné, co jsem věděla, že je to výzva a cítila jsem, že by mne práce mohla bavit. A hlavně jsem se nebála. To je vlastně moje taková super schopnost. Začala jsem tedy lektorovat tak nějak intuitivně a od začátku mne práce úplně pohltila. Učila jsem se zkušeností a samozřejmě jsem se se vší pokorou za běhu inspirovala jinými lektory a lektorkami a pro svůj dobrý pocit jsem absolvovala i kvalifikace Lektor dalšího vzdělávání a Kariérový poradce pro vzdělávací a profesní dráhu.

Co vás na vaší práci baví nejvíce?

Na práci lektorky nebo kariérové poradkyně mne baví asi nejvíce poznávání lidí, jejich pocitů, zkušeností, rodinného zázemí, kariérní dráhy. Každá skupina, kterou vzdělávám, je úplně jiná a za ta léta jsem vyslechla opravdu zajímavé životní příběhy. Největší odměnou je, pokud zjistím, že jsem například účastníkům kurzu dodala odvahy k nějakým zásadním krokům ke změně jejich života. Co se týká mých aktivit v Inspiraci Zlín, tak tam mne baví vymýšlet nové projekty, výstavy nebo kulturní akce. Někdy se musím krotit a některé nápady musím schovat do šuplíku. Nebylo by to časově zvládnutelné. Díky tomu, že instaluji výstavy po celé České republice, se dostávám do míst, která bych zcela určitě nikdy nenavštívila. Miluji cestování, takže se můžu realizovat i v této oblasti. Také mne baví to, že jeden den školím v šatech a v podpatcích a další den přenáším krabice do druhého patra nějakého muzea a dva dny si hraji s instalací exponátů.

Jaké nástroje a formy vzdělávání preferujete?

Samozřejmě je důležitá interaktivita. Takže se snažím výklad prokládat diagnostickými technikami - testy, kreslením, skupinovou diskuzí, ale hlavně se snažím na skupinu opravdu soustředit a vnímat její potřeby. Když jsem začínala, tak jsem měla hodně textů, informací. Čím déle školím, tak si vše postupně upravuji, zjednodušuji, texty nahrazuji obrazovým materiálem. Tím si ale asi prochází asi každý lektor nebo lektorka. Obecně si chystám na vzdělávací kurz více informací, různá videa a co nestihneme, tak zadávám za nepovinný domácí úkol. Osobně mám ráda, když si ze vzdělávacího kurzu něco odnesu, tedy i pro své účastníky chystám materiál, ke kterému se mohou někdy vrátit.

Jak jsme na tom s dostupností a kvalitou vzdělávání? Co se daří, kde máme rezervy?

Když bych začala základním vzděláváním, tak si myslím, že velkým problém jsou vyhořelí učitelé a učitelky, kteří ve vzdělávání a ovlivňování životů dětí nevidí smysl a už se ani nechtějí dále vzdělávat. Přitom by si jen mohli přiznat, že ten obor pro ně prostě není a přeci si mohou najít úplně jiné zaměstnání, které by je více naplňovalo. Naopak ve školství vidím i spoustu nadaných a akčních učitelů a učitelek a to je pro mne signál, že to není tak špatné. V základním školství je důležité namotivovat děti ke vzdělávání a poznávání a to by snad i stačilo. Stejně se každé bude věnovat více tomu předmětu, který ho baví. V obsahu vzdělávaní mi chybí rozvoj dovedností jako např. efektivní komunikace, řešení konfliktů, podpora sebevědomí a hlavně seberozvojové a sebepoznávací aktivity. Žákům při rozhodování, kam na střední školu, chybí informace o svých silných stránkách, zálibách, chybí jim odvaha, sebevědomí a empowerment.

Dostupnost vzdělávání na vysokých školách je velmi vysoká. Navíc vzniká spoustu nových oborů napříč fakultami. Skvělé je, že studovat můžete v jakémkoliv věku, dokonce můžete studovat v zahraničí díky programům Erasmus+. Studium vysoké školy je hodně o sebemotivaci. Když vám informace na přednášce nestačí, je to jen na vás, co vše si k tématu dostudujete. Sama teď studuji další vysokou školu, tentokrát Art management. Tuším, že to nebude poslední studium. Pokud vás baví učit se nové věci, je to na trhu práce obrovská výhoda. Třeba takový marketing jsem vystudovala před 10 lety. Jsou obory, ve kterých se musíte vzdělávat celý život. Pokud bych se průběžně nevzdělávala v marketingových trendech, tak by dnes bylo celé studium k ničemu.

Jak vidíte budoucnost dalšího vzdělávání?

Další vzdělávání je nesmírně důležité. Trh práce ne neustále mění a měnit bude. Ten, kdo se přizpůsobuje a neustále se vzdělává, bude ve velké výhodě. Vždyť i chuť učit se novým věcem patří mezi nejžádanější schopnosti na trhu práce. Úkolem vzdělavatelů, kariérových poradců a poradkyň by mělo být motivovat své klienty k dalšímu vzdělávání. Myslím, že v budoucnu bude forem vzdělávání mnohem více než dosud. Navíc se zvýšila dostupnost díky online vzdělávání.

Pokud byste měla zázračnou hůlku a mohla cokoliv, co byste pro podporu vzdělávání dospělých v ČR udělala?

Tak takovou kouzelnou hůlkou bych zařídila právě ochotu a hlavně chuť a touhu učit se novým věcem a myslím, že by dost lidem pomohla také větší odvaha a uvědomění, že téměř vše mají ve svých rukou. Neměli by byt v práci, která je nebaví nebo jsou v ní dokonce nešťastní. Život je na to příliš krátký a měli bychom si ho užívat, ne přežívat.

Kdo nebo co je vám v profesním nebo osobním životě inspirací?

Všichni kolem, rodina, kamarádi, klienti, další lektoři. Ráda si poslouchám rozhovory se zajímavými, ale i zcela obyčejnými lidmi. Ti všichni jsou velkou inspirací. Miluji životopisné filmy a nejvíc mne baví osobnosti, které mají odvahu a jdou si za svým snem.

Jak sama pečujete o svůj seberozvoj?

V oboru celoživotního vzdělávání a kariérového poradenství vychází mnoho zajímavých, inspirujících publikací. Sleduji další poradce a lektory. Díky sociálním sítím je to jednodušší. A samozřejmě se čas od času přihlašuji na offline nebo online kurzy, které připravují organizace po celé republice. Hodně se učím zkušeností. Když školím v Centru kariérového poradenství Zlínského kraje, jak se má realizovat poradenství ve školách, tak si čas od času vyzkouším seberozvojové aktivity přímo s dětmi ve školách. Je také důležité si dát od vzdělávání pauzu a jen promýšlet nově nabité vědomosti. Kariérové poradenství je obor, kde se učíte celý život. Je důležité mít kolem sebe kolegy a kolegyně, se kterými se můžete poradit. To se mi ve Zlínském kraji podařilo a je radost sdílet problémy i radosti, které vás při práci potkávají.

Děkuji za rozhovor.

Jana Galová, EPALE Česká republika